Po samostatné výstavě v Musée d’Art Moderne v Paříži v roce 1987, kde představuje sérii kovaných koulí nazavnou de l’intérieur, se v jeho práci po dlouhé kovářské praxi objevila v roce 1988 dokonalá sféra. Hmotu je pro její zpracování a formování nutné rozžhavit v peci do běla. Tato hmota - energie probuzená v oceli teplem - zabraňovala Vladimíru Škodovi vidět přesnou původní formu právě tvořeného díla a vývoj jeho práce tak progesivně dospěl k sférické formě. Do nitra ocelových sfér začal vsazovat i jiné kovy, například měď, a opracovával jejich povrch rýhováním a leštěním.
Z černé matnosti absorbující světlo a vtahující jej do sebe přechází přes hladký povrch k dokonalé sféře s lesklým povrchem, který odráží obraz proměněného vnějšího světa a předává nám jej zpět. První sférické sochy se zrcadlovým povrchem vytváří Vladimír Škoda v roce 1991 a o rok později je představuje na autorské výstavě v Moulins Albigeois v Albi na jihu Francie.
V roce 1994 se Vladimír Škoda inspiruje pohybem kyvadla a v roce 1995 představuje první dílo s touto tématikou nazvané Hommage à Foucault (Pocta Foucaultovi) na výstavě Constellations v Galerii Rudolfinum . Dynamiku a techniku kyvadlového pohybu nejlépe reprezentuje instalace Kora z let 1995-1996, kde se poprvé v práci Vladimíra Škody setkáváme také s využitím vyleštěného konkávního zrcadla, které vzniklo leštěním vnitřní strany sféry. V roce 1999 je jeho dílo badria s tematikou kyvadla prezentováno na výstavě "Cosmos: du romantisme à l’avant-garde" v Musée des Beaux-Arts v Montréalu a další kyvadlové sochy jsou roku 2004 představeny na výstavě Riflessi celesti e meccaniche galileane v Pise pod kurátorským vedením Miroslavy Hájek.
Později se Vladimír Škoda inspiruje také vibračním a otočným pohybem zrcadla, čímž dostává kromě deformovaného obrazu okolního prostředí také vizi nekonečna v pohybu. Důležitý aspekt této problematiky představuje série vibrujících a otočných zrcadel Miroir du temps (Zrcadlo času), vznikajících od roku 1999, představených roku 2006 na výstavě Specchio del tempo v italském Spoletu a roku 2007 na výstavě Čtvrtá dimenze ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze.
V roce 2013 Vladimír Škoda zahajuje přehlídkou v Espace d’art contemporain André Malraux v Colmaru sérii výstav ve Francii, v Německu a v České republice. Celá série je doprovázena monografií nazvanou de l’intérieur (z nitra), která nabízí průřez autorovou tvorbou od devadesatých let až do současnosti.
Vladimír Škoda používá při práci s kovem různé postupy a technologie, stejně jako možnosti interaktivity, magnetismu, polarity i světelných instalací. Během své kariéry dlouhodobě působil také jako profesor na École National Supérieure des Beaux-Arts v Le Havre a v Marseji, později také na École des Arts Décoratifs ve Štrasburku. Jeho tvorba je zastoupena například ve sbírkách Centre Pompidou a Musée d’Art Moderne v Paříži, Národní galerie v Praze, Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK) a Gemaldegalerie Neue Meister v Drážďanech, tak jako v mnoha veřejných i soukromých sbírkách ve Francii, v Belgii, Německu a České republice.